Renáta Holcmanová

Doplněk:

rozvíjející větný člen

závisí na slovese, podstatném jménu, nebo zájmenu v podmětu nebo předmětu

vyjadřuje vlastnost, kterou má podstatné jméno za určitého děje

je vyjádřen: - přídavným jménem

- podstatným jménem

- zájmenem

- číslovkou

- infinitivem

- přechodníkem

může být - holý

- rozvitý

- několikanásobný

doplněk shodný: shoduje se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě

doplněk neshodný: obvykle je v jiném pádě než podstatné jméno

Elipsa:

výpustka

nepravidelnost větné stavby

spočívá ve vynechání přísudku

věta s elipsou se nazývá se neúplná

užívá se v odpovědích na otázky

Kam pojedeš? Do Prahy.

Metafora:

pojmenování přenesené z jedné věci na druhou na základě podobnosti některých znaků

vzhled, rozměr, vlastnost, funkce,……

lexikální- ručička, svíčka

básnické- podzim života, oheň růží

Metonymie:

Přenesení pojmenování jedné věci na druhou na základě věcné souvislosti

sladkost-bonbon, zákusek

Podmět:

základní větný člen

spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici

není závislý na jiném větném členu

bývá v 1. pádě

ptáme se kdo, co

nemusí být vyjádřen

může být- všeobecný, holý, rozvitá, několikanásobný

Podmět nevyjádřený:

pozná se podle slovesného tvaru nebo ze souvislosti

je to konkrétní osoba, skupina osob, věc,….

Podmět několikanásobný:

skládá se ze dvou nebo více podmětů, které mají společný přísudek

Podmět všeobecný:

není znám konkrétně

jde o obecnou platnost - někdo, lidé

užívá se často v přísloví a ve rčení

ve větách píšeme v tvaru 3. os. mn. č. v příčestí činném měkké i

Podmět vyjádřený:

bývá vyjádřen podst. Jménem nebo zájmenem

může být holý, rozvitý, několikanásobný

lze vyjádřit i větou vedlejší

Podstatné jméno abstraktní:

název vlastnosti

tvoří se od příd. jmen, sloves a vztahu

stáří, chudoba, zpěv, česání, přátelství, příčina

Podstatné jméno hromadné:

užívá se v j. č. i když označuje více osob, věcí téhož druhu souborně

bývá ve středním rodě,

mívá zakončení -í, -oví, -stvo, -ctvo

dříví, stromoví, rostlinstvo, žactvo

některá podst. jména jsou hromadná jen svým významem - mládež lid, hmyz

mohou mít i mn. č. - vojsko-vojska, včelstvo-včelstva

Podstatné jméno konkrétní:

název osoby, zvířete nebo věci

dělíme na obecná a vlastní

Podstatné jméno látkové:

označuje nějakou látku, materiál bez ohledu na množství

užívá se v j. č.

voda, sníh, mouka, cukr, káva

Podstatné jméno pomnožné:

má pouze množné číslo

označuje jím někdy jednu skutečnost, jindy více skutečností

kamna, játra, jedny kalhoty, dveře, housle

dává se číslovka druhová - dvoje housle

Předmět:

rozvíjející větný člen

rozvíjí sloveso nebo příd. jméno

vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc

ptáme se na něj pádovou otázkou kromě 1. a 5. pádu

závisí na slovese nebo příd. jménu

může být holý, rozvitý, několikanásobný

Přechodník:

slovesný tvar neurčitý

má tři tvary: mužský, ženský a střední + množné číslo všech rodů

dělajíc, dělaje, dělajíce

je vždy doplňkem

je to knižní tvar, který se vyskytuje v umělecké literatuře a také v odborném vyjadřování.

rozlišujeme přechodník minulý a přítomný

Příslovečné určení:

rozvíjející větný člen

závisí na slovese, přídavném jménu, příslovci

vyjadřuje okolnosti a vztahy

bývá vyjádřeno příslovcem, zájmenem, infinitivem slovesa, podstatným jménem

může být holé, rozvité, několikanásobné

Příslovečné určení času:

ptáme se kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často, kdy, odkdy, jak dlouho

Příslovečné určení míry:

vyjadřuje míru vlastností

ptáme se jak mnoho, jak hodně

Příslovečné určení místa:

ptáme se otázkami kde, odkud, kudy, kam

Příslovečné určení podmínky:

ptáme se kdy, za jaké podmínky

Příslovečné určení příčiny:

ptáme se proč, za jaké příčiny

Příslovečné určení přípustky:

vyjadřuje skutečnost, která odporuje ději, ale děj i přípustka zároveň platí

ptáme se i přes co, i kdy, i přes jakou skutečnost

Příslovečné určení účelu:

účel následuje po ději

ptáme se proč, za jakým účelem

Příslovečné určení způsobu:

ptáme se jak, jakým způsobem

Přístavek:zvláštní druh přívlastku - shodný přívlastek

volně připojen za podst. jméno

vyjádřen podst. jménem

bývá rozvitý, několikanásobný

s podst. jménem se shoduje v pádě, čísle

neshoduje se v rodě

je oddělen pauzami v řeči, v písmu čárkami nebo pomlčkami

lze vypustit

Přísudek:

základní větný člen

s podmětem tvoří základní skladební dvojici

vyjadřuje co dělá podmět

vyjádřen slovesem ve tvaru určitém - přísudek slovesný, jménem se sponou - jmenný se sponou, pouze jménem - jmenný bez spony

s podmětem se shoduje v osobě a čísle

může být holý, rozvitý, několikanásobný

Přísudek jmenný bez spony:

není vyjádřen slovesem v určitém tvaru, ale jen výrazem neslovesným.

může být rozvit dalšími členy

bývá v příslovích, heslech, nápisech,…..

Přísudek jmenný se sponou:

skládá se ze sponového slovesa a z části jmenné

sponové sloveso - být, bývat, stát se

jmenná část - podst. nebo příd. jméno, zájmeno, číslovka, příslovce, infinitiv slovesa, spojkou

Přísudek několikanásobný:

vyjádřen dvěma nebo více souřadně spojenými členy

Přísudek slovesný:

základem sloveso plnovýznamové

spojení slovesa způsobového - muset, moc, smět nebo slovesa fázového - začít, počínat, přestat s infinitivem plnovýznamového slovesa - musel číst, smíš odejít, mám cvičit

Přívlastek:

rozvíjející větný člen

závisí na podst. jménu

rozvíjí a přesněji určuje podst. jméno

ptáme se jaký, který, čí, kolik, kolikátý

rozlišujeme shodný a neshodný

bývá vyjádřen: PK shodný - příd. jménem, zájmenem, číslovkou

PK neshodný - podst. jménem, příslovcem, infinitivem

může být holý, rozvitý, několikanásobný, postupně rozvíjející

těsný, volný

Přívlastek několikanásobný:

je tvořen několika souřadnými přívlastky

lze vložit spojku souřadicí - a

oddělují se čárkou, nejsou-li spojeny a, i, ani, nebo ve významu slučovacím

může být shodný a neshodný

lze zaměňovat pořadí

Přívlastek neshodný:

neshoduje se s podst. jménem

nedá se s ním skloňovat

stojí za podst. jménem, příslovcem, infinitivem slovesa

Přívlastek postupně rozvíjející:

jde o přívlastky neshodné

nelze mezi ně vložit spojku souřadicí

nelze zaměnit jejich pořadí

nepíše se mezi nimi čárka

Přívlastek shodný:

shoduje se s podst. jménem, skloňuje se s ním

stojí před podst. jménem, je-li vyjádřen příd. jménem, zájmenem nebo číslovkou

za podst. jménem stojí, je-li vyjádřen podst. jménem (řeka Labe), odborné názvosloví, historické názvy, při důrazu

Přívlastek těsný:

bohatěji rozvitý shodný přívlastek, který stojí za podst. jménem a jeho základem je příd. jménem

nelze vypustit

neodděluje se čárkou

Přívlastek volný:

rozvitý shodný přívlastek, který stojí za podst. jménem a jeho základem je příd. jméno

lze ho vypustit

odděluje se čárkou, stojí-li uprostřed věty, odděluje se z obou stran

Souvětí podřadné:

obsahuje jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejší

Souvětí souřadné:

musí obsahovat minimálně dvě věty hlavní a jednu nebo více vět vedlejších

Spojka podřadicí:

že, aby, jakmile, když, kdyby, -li, protože, poněvadž, jelikož, přestože, ačkoli, třebaže

Spojka souřadicí:

a, i, ani, ale, avšak, však, nebo, či, neboť, vždyť

Věta vedlejší doplňková:

jaký? jak? čím?

jak,kterak

Věta vedlejší podmětná:

kdo? co?

kdo, co, kde, kam, kdy, jak, aby, že

Věta vedlejší předmětná:

pádové otázky kromě 1. a 5. pádu

kdo, co, kde, kam, kdy, jak, aby, že

Věta vedlejší příslovečná místní:

kde? odkud? kudy? kam?

kde, odkud, kudy, kam

Věta vedlejší příslovečná časová:

kdy? odkdy? jak dlouho?

když, než, až, jakmile, sotva, zatímco

Věta vedlejší příslovečná způsobová:

jak? jakým způsobem?

jak, jako, jak-tak, než

Věta vedlejší příslovečná měrová:

jak? jak hodně?

čím-tím, více-než, takže, že

Věta vedlejší příslovečná příčinná:

proč? z jaké příčiny?

že, protože, poněvadž

Věta vedlejší příslovečná účelová:

proč? za jakým účelem?

aby

Věta vedlejší příslovečná podmínková:

kdy? za jaké podmínky?

když, kdyby, jestliže,-li

Věta vedlejší příslovečná přípustková:

i přes jakou skutečnost?

ač, přestože, i když, třebaže, třebas

Vedlejší věta přísudková:

jaký?

jak, jaký

Vedlejší věta přívlastková:

jaký?

kdo, co že, aby, který, jaký, jenž

Poměr slučovací:

věty jsou si významově rovnocenné

a, i, nebo, také, též, pak, potom, ani-ani

Poměr stupňovací:

druhá věta stupňuje význam věty první, je významově závažnější

ba, ba i, dokonce i, nejen-ale, nýbrž-nýbrž

Poměr odporovací:

druhá věta odporuje větě první nebo nějak omezuje její platnost

ale, avšak, však, nýbrž, leč, jenže, a přece, sice-ale

Poměr vylučovací:

jedna věta vylučuje platnost druhé: platí-li jedna, neplatí druhá

nebo, anebo, či, buď-nebo, buď-anebo, zdali-či

Poměr příčinný:

druhá věta vyjadřuje příčinu děje věty první

neboť, vždyť, totiž

Poměr důsledkový:

druhá věta vyjadřuje důsledek děje věty první

proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, a tudíž, tak, a tak

Zájmeno neurčité:

blíže se neurčuje o kom je řeč nebo se to naznačuje jen obecně

kdo, něco, některý, nějaký, něčí, každý, všechen

Zájmeno osobní:

vyjadřuje první, druhou nebo třetí osobu

já, ty, on, ona, ono, my, vy oni, ony, ona, se

Zájmeno přivlastňovací:

přivlastňuje některé osobě

můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj

Zájmeno rodové:

on, ona, ono, ten, ta, to, jaký, jaká, jaké

Zájmeno ukazovací:

ukazuje na určitou věc, osobu, zvíře, vlastnost

ta, to, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám, taký, onaký, tamten

Zájmeno tázací:

ptáme se na osobu, věc, vlastnost

kdo, co, jaký, který, čí

Zájmeno vztažné:

spojuje věty v souvětí, uvozuje větu vedlejší

kdo, co, jaký, který, čí, jenž

Zájmeno záporné:

popíráme existenci osoby, věci, zvířete, vlastnosti

nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Zájmeno zvratné:

se, svůj